Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie města Nového Strašecí

Archeologie

Keltská hlavaNejstarší archeologické nálezy dokládající výskyt člověka v regionu pocházejí z nedaleké Lužné a Mutějovic, a to z období středního paleolitu. Váží se k předchůdcům pozdějších neandrtálců (cca 250 000 let př. n. l.). O něco mladší paleolitické objevy jsou ze Mšece a Tuchlovic. Z území města Nového Strašecí a Pecínova máme nejstarší nálezy z období neolitu (cca 5500-4500 př. n. l.)

Nejznámější archeologické naleziště v okolí města se váže k vrcholnému laténskému období. V roce 1943 byla u Mšeckých Žehrovic nalezena opuková hlava keltského héroa ze 3. století př. n. l. V okolí se nacházelo výrobní sídliště a archeologický průzkum objevil čtyřúhelníkový valový areál s pozůstatky laténského dvorce.

Slovanské osídlení nebylo zpočátku v regionu výrazné, jeho hustota rostla až ke konci 10. století. Ze 12. století, z něhož pocházejí nejstarší zmínky o Křivoklátě, jsou známy první písemně doložené názvy některých vesnic na Rakovnicku, které bylo poměrně hustou sítí vsí pokryto někdy do poloviny století třináctého.


Název Strašecí

Původ jména Strašecí lze stěží definitivně vysvětlit. Pochází snad buď z přivlastňovací podoby osobního jména Strašata, nebo jde o zpodstatnělé přídavné jméno odvozené od slov strach – strašit. Neví se také, zda jde o jméno až nově založené trhové vsi, či o starší místní název zdejší lokality.

Nejstarší podoba města


Stručné dějiny města

Nejstarší písemná zmínka o Strašecí se váže až k období mezi lety 1334-1343. Krátce poté došlo k povýšení vsi na městečko. Vznik Strašecí je tak možné dát do souvislosti se založením řady osídlení na Křivoklátsku emfyteutickým (zákupním) právem za vlády Jana Lucemburského. Tomu by odpovídalo i rozlehlé pravidelné náměstí, jehož půdorys je středověkého původu.

Během neklidného 15. století přišlo Strašecí o svá práva, nejstarší známá privilegia tak vydal až král Vladislav Jagellonský, a to v letech 1480 a 1503. Zatímco ve starším privilegiu je Strašecí ještě nazýváno městečkem, roku 1503 zmiňuje král jeho povýšení na město.

Obec od svého počátku patřila ke křivoklátskému panství, které náleželo králi, a podléhalo tedy královské komoře. Proto se město Nové Strašecí nazývá také komorním. Vrchnostenské právo však vykonával křivoklátský hejtman. U tohoto dominia zůstalo Strašecí i poté, co král ve druhé polovině 17. stol. panství dlouhodobě zastavil a poté i prodal.

Na přelomu 15. a 16. století se směli podle městského práva ve Strašecí svobodně usazovat řemeslníci a obchodníci, Strašecí konalo týdenní trhy a dva výroční jarmarky, smělo pečetit zeleným voskem, vařit a prodávat pivo či ponechávat si plat z masných krámů a z obchodu se solí.

V roce 1553 postihl obec silný požár, po němž muselo být Strašecí znovu vystavěno, patrně však na místech starých gruntů. Jak tedy vypadalo středověké městečko, nelze bez archeologického průzkumu s jistotou zjistit. Až do 17. století se prakticky nedochoval žádný městský archiv, nejstarší městská kniha začíná rokem 1610. Že bylo v polovině 16. století město zcela zničeno, potvrzuje také skutečnost, že od tohoto období se začíná v pramenech nazývat Novým Strašecím.

Na přelomu 16. a 17. století se měšťané klonili k nekatolickému náboženství a dostávali se do sporů s arcibiskupem. Díky tomu přišli načas i o svá městská práva. Katastrofu znamenala třicetiletá válka, především mohutný požár roku 1639, založený Švédy. Počet obyvatel, který se pohyboval v té době zhruba okolo pěti set, výrazně poklesl a přibývaly pusté grunty. V roce 1685 prodal král křivoklátské panství Valdštejnům, kteří se stali novou vrchností Strašeckých. Poté je vystřídali Fürstenberkové.

Prakticky až do poloviny 19. století zůstávalo Nové Strašecí nevýznamným poddanským městečkem s drobnými privilegii. Mělo převážně zemědělský charakter s podílem řemesel. Za zmínku stojí dva velké požáry v letech 1811 a 1812, po nichž následovala obnova mnohých domů a přestavba kostela a radnice.

Po roce 1850 se ve Strašecí utvořil okres, který však brzy spadl pod okresní hejtmanství slánské. Zůstal zde pouze okres soudní a školní. Tehdy ve městě žilo přes 2200 obyvatel. V tomto období se také rozvíjí běžná spolková činnost, včetně Čtenářského spolku (1864), hasičů a Sokola (1869) nebo muzejního spolku (1894). V šedesátých letech 19. století prošla okolo města stavba Buštěhradské dráhy. Strašecí tak získalo rychlejší spojení s Prahou a s dalšími městy, nikoli však s okresním městem Slaný.

Bez výrazných místních specifik prožili občané i traumata první a druhé světové války, euforii let 1918 a 1945 i klidnější období první republiky. V letech 1949-1960 zde fungoval samostatný okresní národní výbor, poté město přešlo pod okres Rakovník.


Urbanismus

UrbanismusV sousedství starší osady s kostelem, na náhorní rovině, bylo patrně již před rokem 1350 založeno městečko. Jeho pozoruhodný půdorys se bez větších změn zachoval do dnešní doby. Urbanistickou osnovu tvoří pravidelný ovál s delší osou ve směru západ-východ. Uprostřed se nachází téměř čtvercové náměstí obklopené jednotně vyměřenými parcelami měšťanských domů. Radnice doposud stojí uprostřed horní, jihozápadní strany náměstí, po straně úzké uličky. Ovál městečka byl po obvodě pevně svázán linií městské hradební zdi s příkopy, která byla prolomena třemi branami, Pražskou, Rakovnickou a Slánskou, a brankou – fortnou. Brány zanikly v závěru první poloviny 19. století.

Zaniklá ves Pecínov

PecínovNejstarší zatím známá zmínka o Pecínově se váže k roku 1556. Hovoří se v ní o lokalitách Pec a Na Slatině. Zda však jméno Pecínov pochází od osobního jména, nebo přímo od slova pec, nelze zjistit.

V písemných pramenech vystupuje Pecínov od 16. století především v souvislosti se silnicí z Prahy na Rakovník, která vedla přes Tuchlovice, Rynholec, Pecínov a Rudu. V Pecínově totiž město Strašecí vybíralo clo, což postihlo především Rakovník. Ten se tak se Strašecím dostával do častých sporů. Pro uvedené století lze také doložit, že osadu Pecínov spravovala strašecká městská kancelář, avšak vedla ji ve zvláštních knihách, které se až na výjimky nedochovaly.

Ves se rozrostla především ve druhé polovině 18. a v 19. století a zaplnila prostor mezi Strašecím, Rudou a Rynholcem. Tím se ocitla na rozhraní dvou velkých dominií, protože na rozdíl od Strašecí, které náleželo ke Křivoklátsku, patřil Rynholec ke smečenskému panství. I Pecínov se tak dělil na Novostrašecký a Rynholecký. V Pecínově se rozvinula řemeslnická činnost a těžila z procházející rušné silnice. Orientovala se především na dřevovýrobu.

Pecínovská osada zanikla po druhé světové válce kvůli těžbě lupku. Na jejím místě se dnes rozkládá důl. Zůstala jen horní část (nazývaná Vobíralka – Ober Petzinov), která náleží k Novému Strašecí. Není však původní, vznikla až ve třicátých letech 19. století a s dolní osadou nebyla ani urbanisticky spojena.

Pecínov