Smečno se jmenovalo Smečeň Dolní. Na žádost Hynka Bořity z Martinic, pozdějšího nejvyššího zemského sudího, povýšil 26. května 1510 král Vladislav Jagellonský ves Smečno na městečko pod novým názvem Muncifaj (z latinského Mons fagi = Buková hora). Toto jméno, byť oficiálně užívané až do 19. století, se však nevžilo.
Vznik Smečna je doložen ve 13. století. Roku 1252 za Václava I. je majitelem zdejší tvrze uváděn Boleslav ze Smečna. V roce 1418 je uváděn již Markvart z Martinic. Ke konci 15. století zde vládl Bořita z Martinic a znak jeho manželky, drak, je na zdivu zámecké kaple. Také on založil zdejší zámek a okolo něj příkop, který byl využíván pro medvědy. Přestavbu zámku na renesanční šlechtické sídlo podnikl roku 1586 Jiří Bořita z Martinic. Jelikož je rod Martiniců velice rozvětvený, budu jmenovat pouze několik osob. První z nich je Jaroslav Bořita z Martinic, narozen roku 1582, který byl v roce 1618 vyhozen z okna při druhé pražské defenestraci a z Čech utíkal přes Mnichov do Pasova. Po bitvě na Bílé hoře byl za věrnou službu Habsburkům a za rekatolizaci Slánska a Slaného odměněn tím, že mohl používat ke svému znaku písmena F M R (Ferdinand I, Maxmilián II, Rudolf II). Osmicípou šternberskou hvězdu ve znaku získal sňatkem roku 1601 s Marií Eusebií ze Šternberka.
Další významnou osobou byl Bernard Ignác Martinic, který založil slánský františkánský klášter a gymnasium v polovině 18. století. Roku 1735 vymírá rod Martiniců po meči a roku 1792 si bere Marie Anna Karla Josefa, hraběte z Clamu, a od téhož roku je jim povoleno používat titul Clam- -Martinic. Jejich syn Karel Jan Nepomucký se stal světoznámým vojákem, postupem času se vypracoval až na pobočníka císaře Ferdinanda a byl i mezi těmi, kteří odváželi Napoleona Bonaparta na ostrov Elba. Roku 1840 umírá a je pochován v martinické hrobce na nynějším starém hřbitově ve Smečně a jemu je i věnován text na tzv. Pyrámu – obelisku u Smečna z roku 1815, kdy si Evropa konečně oddychla od Napoleona.
Do 28. 10. 1918 spravoval Smečno Jindřich Clam-Martinic, který byl vojenským hodnostářem. Poslední Clam-Martinic byl vyhnán rozhořčenými horníky po pozemkové reformě a vzniku ČSR. Po roce 1918 bylo dokonce uvažováno i o tom, že by se zámek stal letním sídlem presidenta, ale problémem bylo okolí zámku. Po reformě zde byli nejdříve ubytovaní staří lidé, pak vojáci, horničtí učni a nakonec jsou zde opět starší lidé. Zámek bývá občas přístupný. Před zámkem je umístěno Platzerovo sousoší Nejsvětější trojice z počátku 18. století. Nedaleko zámku stojí děkanský kostel sv. Trojice z konce 15. a počátku 16. století. Z gotického období je nynější sakristie, která byla kněžištěm původního kostela a pamatuje i původní tvrz. Hlavní oltář je též prací Ignáce Platzera. Dalšími památkami jsou: budova děkanství, empírová hrobka Clam-Martiniců z roku 1834, jezdecká socha sv. Jiří z 18. století, na štítě sokolovny plastika sokola, památník rekatolizace z roku 1709 s martinickým znakem a na radnici znak lekna. Vzděláni dějinami se vydáme na okružní procházku dlouhou šest a půl kilometru.
Od zámku se vydejte po žluté turistické značce asi kilometr a půl. Pak se dáte vlevo a na okraji pole před sebou uvidíte již zmiňovaný Pyram. Původně k němu vedla alej, ale ta je v současné době ve velmi špatném stavu. Stejnou cestou se můžete vrátit zpět nebo pokračovat do Smečenské rokle. Jde o přírodní památku chráněnou od roku 1987. Od Pyramu budete pokračovat k silnici Kačice–Smečno a dál k budovám Ovčína. Projdete mezi budovami a dáte se po pěšině vpravo lesem do Smečenské rokle. Po její prohlídce dojděte na kraj lesa, kde narazíte na pěšinu, po ní půjdete vlevo a asi po kilometru a půl narazíte na žlutou turistickou značku, po které vlevo dojdete zpět do Smečna.
Mapu trasy si můžete vytisknout nebo prohlédnout zde – http://mapy.cz/s/6nWc.
Zdrojem dějin je kniha Dr. Rudolfa Kollera, a to Nástin regionálních dějin okresu Kladenského, která vyšla v roce 1968 in memoriam.
Tomáš Palek